Historie křesťanství je vlastně historií západní civilizace.
Křesťanství mělo všeprostupující vliv na společnost jako celek – umění, literaturu, politiku, soudnictví, rodinný život, kalendářní data, hudbu, a i způsob našeho myšlení je podbarvený křesťanským vlivem trvajícím téměř dvě tisíciletí. Proto je příběh křesťanství důležité znát.
Začátek církve
Církev začala 50 dní po Ježíšově vzkříšení (35 po Kr.). Ježíš slíbil, že postaví svou církev (Matouš 16:18), a s příchodem Ducha Svatého v den Letnic (Skutky 2:1-4), církev – ekklésia (tzv. „shromáždění“) – oficiálně začala. Tři tisíce lidí reagovalo na Petrovo kázání ten den a zvolilo následovat Krista.
Jako první se obrátili Židé anebo prozelyté k Judaismu, a církev měla svoje centrum v Jerusalemě. Proto bylo křesťanství považováno za židovskou sektu, podobně jako farizeové, saduceové, nebo esejci. Avšak to, co hlásali apoštolové, bylo radikálně odlišné od toho, co učili jiné židovské skupiny.
Ježíš byl židovský Mesiáš (pomazaný král), který měl přijít, aby naplnil Zákon a zavést novou smlouvu založenou na Jeho smrti (Marek 14:24). Toto poselství, spolu s obviněním že oni zabili svého vlastního Mesiáše, rozběsnilo mnohé židovské vůdce a některé jako Saula z Tarzu tak, že ti podnikli kroky k potlačení „té cesty“ (Skutky 9:1-2).
Je zcela správné říci, že křesťanství má své kořeny v judaismu. Starý Zákon položil základy pro Nový, a je nemožné plně pochopit křesťanství bez znalosti Starého Zákona (viz knihy Matouše a Židům).
Starý Zákon vysvětluje nutnost Mesiáše, obsahuje historii Mesiášova národa, a předpovídá příchod Mesiáše. Nový Zákon pak je celý o příchodu Mesiáše a o Jeho práci, kterou nás zachraňuje z hříchu. V Jeho životě bylo naplněno přes 300 konkrétních proroctví prokazujíc, že On byl Ten, kterého Starý Zákon očekával.
Růst rané církve
Nedlouho po Letnicích se otevřely dveře církve pro ne-židy. Evangelista Filip kázal Samaritánům (Skutky 8:5) a mnozí uvěřili v Krista. Apoštol Peter kázal pohanské Kornelově domácnosti (Skutky 10), a oni také přijali Ducha Svatého. Apoštol Pavel (bývalý pronásledovatel církve) rozšířil evangelium po celém Řecko-Římském světě, až dosáhl samotného Říma (Skutky 28:16) a možná celou cestu do Španělska.
V roce 70 po Kr. byl zničen Jeruzalém, většina knih Nového Zákona byla dokončena a kolovala mezi církvemi. V dalších 240 letech byli křesťané pronásledováni Římem – někdy náhodně, jindy vládní vyhláškou.
V 2. a 3. století, jak počet členů rostl, vedení církve se stalo víc a víc hierarchické. V tomto čase bylo odhaleno a odmítnuto několik herezí, a byl dohodnut kánon Nového Zákona. Pronásledování rostlo.
Vznik římské církve
V 312 po Kr. římský císař Konstantin prohlásil, že přežil znovuzrození. Asi 70 let později, během panování Theodosia, se křesťanství stalo oficiálním náboženstvím Římské říše. Biskupové dostali čestná místa ve vládě, a kolem roku 400 po Kr. byly termíny „Říman“ a „křesťan“ prakticky synonyma.
Po Konstantinovi už křesťané nebyli více pronásledováni. V tom čase byli pronásledováni pohané – pokud „nekonvertovali“ na křesťanství. Takové násilné obrácení vedlo k tomu, že mnozí lidé chodili do církve bez skutečné změny v srdci.
Pohané si s sebou přinesli své modly a praktiky na které byli zvyklí, a církev se změnila; ikony, propracovaná architektura, poutě, a uctívání svatých byly přidané k jednoduchému uctívání rané církve. V tom čase se někteří křesťané vzdálili od Říma, aby žili v izolaci jako mniši, a křest nemluvňat byl představen jako prostředek k umytí od prvotního hříchu.
Přes příští staletí se konaly různé církevní rady ve snaze stanovit oficiální církevní doktrínu, odsoudit zneužívání psaní, a uzavřít mír mezi válčícími frakcemi. Jak Římská říše slábla, církev mohutněla, vypuklo mnoho neshod mezi církvemi na západě a těmi na východě. Západní (latinská) církev založená v Římě, prohlásila apoštolskou autoritu nad všemi ostatními církvemi.
Římský biskup se dokonce začal nazývat „papež“ (Otec). To však nebylo zcela v souladu s východní (řeckou) církví, založenou v Konstantinopoli. Teologická, politická, procedurální a lingvistická propast přispěla k velkému rozkolu v roce 1054, kdy se Římskokatolická („Univerzální“) církev a Východní Ortodoxní Církev navzájem exkomunikovaly a přerušily všechny vazby.
Středověk
Po čas středověku v Evropě, římskokatolická církev i nadále držela moc, a papežové prohlašovali autoritu nad všemi úrovněmi života, žijíc jako králové. Korupce a chamtivost ve vedení církve byla samozřejmost. Mezi 1095 a 1204 papežové schválili sérii krvavých a nákladných křížových výprav v úsilí odrazit muslimské rozpínání a osvobodit Jeruzalém.
Reformace
Během let se několik jednotlivců snažilo upozornit na problémy teologické, politické a na lidská práva v Římské říši. Všichni byli nějakým způsobem umlčeni. Ale v 1517 jeden německý mnich jménem Martin Luther se postavil proti církvi, a všichni to slyšeli. S Lutherem přišla protestantská reformace, a středověk byl ukončen.
Reformátoři, včetně Luthera, Kalvína a Zwingliho, se odlišovali v mnohých bodech teologie jeden od druhého, ale byli v souladu ohledně jejich důrazu na Bibli jako nejvyšší autoritu nad církevní tradicí a učením, že hříšníci jsou spaseni milostí skrze víru beze skutků (Efezským 2:8-9).
Přestože se katolicizmus navrátil na scénu v Evropě, a následovala série válek mezi protestanty a katolíky, reformace úspěšně zničila moc Římskokatolické církve a pomohla otevřít dveře moderní době.
Věk Misií
Mezi 1790 a 1900 projevila církev nebývalý zájem o misijní práci. Kolonizace otevřela oči k potřebě misií a industrializace poskytla lidem finanční možnosti jak podporovat misionáře. Misionáři šli po celém světě hlásajíce evangelium, a po celém světě byly založeny církve.
Moderní církev
Dnes podnikly Římskokatolická („Univerzální“) církev a Východní Ortodoxní Církev kroky k napravení jejich zničeného vztahu, jako už udělali katolíci a luteráni. Evangelická církev je silně nezávislá a má kořeny v reformované teologii. Církev také viděla vzestup letničního a charismatického hnutí, ekumenizmu a různých kultů.
Co se můžeme naučit z historie křesťanství
Jestli se nedozvíme z církevních dějin nic jiného, měli bychom alespoň připustit důležitost dovolení „Kristova Slova aby v nás bohatě přebývalo“ (Kolossenským 3:16). Každý z nás má odpovědnost vědět co říká Bible a žít podle toho. Když církev zapomene, co učí Bible a ignoruje, co Ježíš učil, zavládne chaos.
Dnes je mnoho církví, ale jenom jedno evangelium. To je ta „víra, která byla jednou provždy dána svatým“ (Juda 3).
Kéž bychom byli opatrní a zachovali tu víru a předali ji dál beze změny, a Pán bude pokračovat v naplňování jeho slibu postavit svou církev.
https://www.gotquestions.org/Cesky/